Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Hurá na šablony !!!!

V následujících dnech se rozhodně nebudu nudit, protože se blíží čas prázdnin a to je období, kdy mám jako říďa paradoxně nejvíc práce. Možná se to zdá těm, kteří ve škole seděli na druhé straně lavice jako totální nesmysl, ale je to tak. Celý příspěvek »


Oranžová učebna aneb má cenu kvůli penězům křivit charakter?

Tak nám zase ČEZ vychoval pár potencionálních, sebevědomých podvodníčků dokonce s podporou jejich vlastních pedagogů. Nadace ČEZ chce rozdělit peníze na Oranžové učebny podle přízně veřejnosti. Bohužel se veřejné hlasování zvrhlo v souboj hackerů a spamerů, kteří umí obejít platná pravidla a to dokonce s jednoznačným požehnáním vedení školy a použitím počítačového vybavení dané školy. Ty školy, které se spolehly na tvrdou práci a dělaly, co mohly, aby své škole získaly různými cestami příznivce (reklamou, sociálními sítěmi, webovými stránkami, osobními rozhovory atp.) nakonec splakaly nad výdělkem.
Kdyby věděly, že stačí zavřít 50 dětí na pár hodin do počítačové učebny a nechat je klikat místo vyučování, tak by se na celý projekt asi úplně……..:-(
Nejsem žádný machiavelista a tenhle princip se mi odjakživa ekluje, proto nad celou oranžovou učebnou lámu hůl.


To byl zase den :-)

To byl dneska den. Člověk si naplánuje, jak ve středu stihne všechny resty, které se mu nakupí během předchozích dní a ….. ……slavný soude. Podomní obchodníci si tu podávali dveře a nabízeli předražené šunty, které v návalu hokynářského nadšení vychvalovali tak, že by jim člověk skoro uvěřil, že plány na tyhle skvosty sestrojil mutant spojený z Komenského, Da Vinciho a Einsteina. Celý příspěvek »


Je klima samospasitelné?

Marně přemýšlím, zda nezletilá deprivantka má či nemá dostatek prostoru k pozitivní seberealizaci. Proč to, co vyhovuje pěti stovkám dětí, tomu jednomu nestačí. Většina lidí, kteří naší školu neznalo a mělo příležitost ji navštívit, mi naprosto spontánně řeklo, že hned po příchodu na ně dýchlo něco jako dobrý duch školy. Nevím, zda to byla pouhá zdvořilost, ale vysoký standard vybavenosti dobrou náladou a pohodou je  u nás vidět na každém kroku. Řevu je minimum, snad jen v době velké přestávky, kdy děti lezou nedaleko mé kanceláře  na horolezecké stěně, nebo skáčou pajduláka na chodbě. O volných hodinách relaxují děti u biliáru a je běžně slyšet jen zvuk podařených šťouchů. Čas od času mi někdo zaklepe na dveře a jde si na odpoledne půjčit klíče od počítačové učebny, aby si na další den připravil prezentaci a je bez velkých dotazů i bez dozoru vpuštěn, protože má mou důvěru až do té doby, než ji zneužije. Škola není bez chyb, ale nejsem si jist, že asociální chování žáka je determinováno jen nepochopením jeho potřeb či jeho individuality. Optimistický pohled na naše svěřence,  který tvrdí, že každý je v zásadě dobrý a je jen naše chyba, že to dobré nejsme schopni včas odhalit či správně povzbudit, je sice krásný, ale naivní.  Ze zkušenosti vím, že citová plochost, cynismus a otrlost některých jedinců ve škole je tak nerozbitná, že i kdybych nebyl ředitel, ale  všechápající, milující a odpouštějící spasitel téhle černé dětské duše, nevěděl bych si s tím rady.  Někdy je prostě nutné si přiznat, tohle je nad moje síly a chápání a už jsem vyčerpal vše, co umím a znám a přesto to nestačí. Případ, o kterém jsem psal v předchozím příspěvku, není u nás ve škole pravidlem, jde o výjimku, ale o to víc mne nutí ji s někým sdílet. Proč dívka , která  až do 5.třídy nebyla pod naším vlivem, ale vyrůstala v neúplné rodině ve velkoměstě, musela jít do speciální školy pro děti s poruchami chování, tam napadla školníka a surově ho zbila a hned po té byla expedována od matky k otci, který ji nezvládá a je jí zřejmě i fyzicky týrán, okrádán a ponižován, mi při prvním setkání slíbila, že když ji dám šanci, že se bude chovat slušně a civilizovaně, ale sotva vyšla ze dveří na všechno zapomněla. Nikdo ji nic nepředhazoval, nepřipomínal ji minulost, to ona sama začala o sobě šířit polopravdy, ve kterých sama sebe vykreslila jako suveréna, kterého žádný učitel a ani ten b…bej fotr nepředělá. Od prvního dne nám všem dávala najevo, že tenhle školní vopruz je jen pro slušný hlupáky, všechny akce pořádané školou, byť dobrovolné, ostentativně bojkotovala a dávala najevo, že:“ jó Praha, tam se to hejbe.“ Jedinou starost má o to, kdo, kdy, kde a co o ní říkal či neříkal, aby to i ono mohla náležitě potrestat. Shromáždila kolem sebe partičku nevyprofilovaných snadno manipulovatelných jedinců z podobného sociálního prostředí. Chápaní pojmu spravedlnost je u ní zcela zvrácené- cit:“ Co jé, dyk já můžu zmlátit koho chci, když vo mě říká to a to……můžu dělat, co chci a jak chci, do toho vám nic není“  Jakýkoli pokus o otevření té krusty, která ji pokrývá, všemi popsanými i nepopsanými metodami, vyvolal pouze ještě větší agresivitu a mnohem intenzivnější a stupňující se projevy asociálního chování. Podle mého - tahle situace je běžnými školními postupy neřešitelná, protože tady již dáváme na misku vah proti sobě zájem deprivanta a na druhou misku zájem ostatních dětí, které se pod vlivem tohoto individua ocitly na rozcestí a volí, kterým směrem se dát. Koho obětovat? Koho zachránit? Komu cestu ukázat a komu do ní postavit barikádu?


Co je špatně?

Tak jsem začal bojovat proti šikaně. Už ji dokážu rozpoznat, dokážu vyslechnout oběť a pomoci ji ochránit (pokud je ve škole), označit viníka, zapojit policii i sociálku, vyvodit závěry pro rodiče, učitele i spolužáky.
Jen jedno mi je divné, ta sociopatologicky chovající se nezletilá osoba s násilnickými sklony se stala hvězdou ústavu. Policie případ odložila, sociálka ještě nereagovala, rodiče rezignovali, učitelé mají strach a videa s násilnostmi vesele kolují na Youtube a Facebooku.
Tak nějak se nám ty stohy brožurek, publikací a letáků z kampaní minuly účinkem.